Amerika očima středoškolačky

Jsem ráda, že jsem schopná nyní po dlouhých deseti letech odtajnit můj dívčí deníček z výměného pobytu v Americe, kam jsem na rozdíl od mnoha mladých lidí jela poměrně nedobrovolně a je to znát na trochu zatrpklém tónu vnímání událostí. Alespoň ze začátku… :) Jela jsem do Ameriky na konci druháku na gymplu, v době kdy jsem si prožívala ta nejsladší léta odcházející puberty a relativní bezstarostnosti.

Od malička jezdím na koni a patřím k těm šťastlivcům, kteří se celé dětství proháněli na koňském hřbetě po lese, spali ve stanu a strávili nekonečné hodiny u táboráku s kamarády. Amerika pro mě byla velká a v mnohém naprosto nová zkušenost, kterou jsem zachytila v mém deníčku. Nejenže mě změnila samotná zkušenost s jinou kulturou, ale čekalo mě hodně změn i v osobním životě po návratu. Musela jsem do nižšího ročníku, protože mi samozřejmě ve škole nemohli uznat ten rok studia v cizině, vypořádat se se “vztahem na dálku” (moje první láska) a čelit nenaplněným očekáváním, ano, vztahy nejsou jako v romantickém filmu. Zjistila jsem, že kulturní šok funguje oboustranně, při navykání na novou kulturu i při návratu domů a většinou je ten domácí ještě horší, protože mi prostě nikdo nerozuměl! Přijela jsem jiná a všichni ostatní mě měli pořád za tu stejnou osobu, ale po pár týdnech “boje” jsem se zase pomalu vrátila k normálu. Jinak bych se musela zbláznit. :)

Tak čas plynul, žila jsem si zase svůj malý český život a zbyly mi nádherné vzpomínky o které se chci podělit, protože někomu můžou třeba pomoci nebo alespoň pobavit. Sdílím tu s vámi své názory (nebo spíš názory toho vzpurného mládí) a můj osobní pohled na svět.

Jak jsem již zmínila výše, publikuji zde deník, takže je nejlepší začít číst od začátku jako knihu. První příspěvek se jmenuje “Let přes velkou louži“. Užijte si čtení o jiné kultuře, koních (hooodně), střední škole a myšlenkových pochodech středoškolačky.

A ještě malá poznámka na konec: Možná jste si již všimli, nebo brzy všimnete, že moje fotky nejsou zrovna nejlepší, co se kvality týče a množství. Je to tím, že jsem moc nefotila a navíc jsem se během těch deseti let od návratu hodně stěhovala a bohužel asi ztratila některá cédéčka s fotkama. Teď bych si za to nafackovala, ale co s tím. Takže se omlouvám za nedostatečný fotografický materiál.